Současnost obce
V roce 2005 byl obci udělen Poslaneckou sněmovnou České republiky obecní znak a prapor, který byl následně vysvěcen v místním kostele sv. Ducha.
Tvář vesnice se výrazně mění, v posledních letech byly na polích před vesnicí postaveny nové rodinné domky, jejichž výstavba umožnila stávající část obce připojit ke kanalizaci a vybudovat vodovod.
V prostorách bývalého velkostatku můžete navštívit moderní bowlingovou hernu s restaurací La Barca, která nabízí speciality mexické a mezinárodní kuchyně. Pro delší pobyt je k dispozici ubytování v penzionu Perseus s kapacitou 36 lůžek, konferenčním sálem pro 100 osob a salonkem, vhodným pro slavnostní příležitosti. V současnosti je stále více tento objekt využíván pro konání svatebních obřadů pod širým nebem a hostin.
Zámek Trnová byl po mnoha letech chátrání zrekonstruován novými vlastníky do své původní důstojné podoby a stal se nejen rodinným sídlem vlastníků, ale některé části prostor jsou využívány taktéž pro pořádání svateb, firemních oslav a setkání s ubytováním. Zároveň byla obnovena krásná zámecká zahrada, která je taktéž vhodná pro svatební obřady.
Prostory místního hostince byly novým nájemcem vkusně upraveny do podoby rytířské krčmy, kde se konají nejrůznější akce , jako diskotéky a country večery . Hostinec Trnovská krčma nabízí tradiční české pokrmy a minutky.
Pro milovníky koní je Trnová ideálním místem, v prostorách bývalého velkostatku je již 15 let jezdecký oddíl, který se stará o více než 40 koní a je majiteli těchto ušlechtilých zvířat stále vyhledáván pro svoji proslulou výbornou péči o svěřené koně. Součástí areálu jezdeckého oddílu je krytá hala, venkovní jízdárna a rozsáhlé výběhy.
Díky ROPIDu je Trnová součástí příměstské autobusové dopravy, v pracovních dnech sem pravidelně zajíždí linka č.318 ze Smíchovského nádraží .
V lokalitě se nachází několik rozlehlých chatových osad, okolní příroda protkaná lesy, poli a pastvinami láká k víkendovým pobytům a pro svoji blízkost u Prahy i k dlouhodobější rekreaci. Na své si přijdou pěší turisté, cyklisté, sběrači lesních plodů a romantici.
Z historie obce
V roce 1342 pověřil břevnovský klášter drobné feudály Peška a Oldřicha z Kosoře založením vesnice v lese řečeném Rubeta, tj. Trnová. Majetkem vsi byl však stále břevnovský klášter.
Velkou nevýhodou pro břevnovský klášter bylo, že Trnová územně nesouvisela s ostatními břevnovskými pozemky, a tak zřejmě málo výnosný statek odprodal v posledních desetiletích 14. století pražskému měšťanu Hanušovi. Majitelé vsi se potom často měnili.
V 15. a 16. století nemáme o Trnové téměř žádné zprávy díky nepokojům v zemi v době husitské a pohusitské. Dovršením útrap českého venkova byla třicetiletá válka, která přinesla utrpení a zkázu zejména vesnicím zbraslavského kláštera v okolí Trnové. Trnová sama byla jako zázrakem ušetřena, snad díky tomu, že byla stranou dálkové cesty směřující z Prahy do Jižních Čech.
Ve druhém desetiletí 18. století vznikl v Trnové panský velkostatek. Půda v Trnové však byla příliš chudá, takže mnozí majitelé velkostatku v Trnové dlouho nezůstali. Spolu se založením Trnové byly položeny základy kostela sv. Ducha.
Z původního kostela je zachován prostý gotický portál, který byl objeven při opravě fasády v severní zdi kostelní lodi a opět byl zazděn. Fara náležela ve 14. století mezi nejchudší v Čechách, protože neměla žádné přifařené obce.
O stavební obnovu kostela se zasloužila další majitelka velkostatku Františka Terezie Frischmannová z Ehrenkronnu kolem roku 1720. Dodnes je její náhrobní deska ozdobou podlaží lodi kostela.
V roce 1749 byla za vlády Marie Terezie zřízena v Trnové farní škola. Na této škole se kromě náboženství vyučovalo také čtení, psaní a počty. Povinností zdejších duchovních, majitele velkostatku a obecního představenstva byl dohled nad rodiči, aby posílali děti do školy.
V roce 1789 koupil Trnovou Jan Ferdinand ze Schönfeldu. V duchu své doby usiloval Schönfeld o povznesení zemědělství. V přesvědčení, že selští synkové se musí naučit modernímu způsobu hospodaření, založil v roce 1791 při trnovském velkostatku školu, v níž se měli chlapci ve věku od 12 do 18 let vyučit rolnickému řemeslu. Dal proto postavit kamennou budovu, v níž byla umístěna kromě triviální obecné školy a bytu pro učitele také hospodářská škola. K ní patřily chlévy, koňská stáj, kůlna, stodola, kurník, holubník a seník, nechyběla ani kovárna. Ke škole přidělil 60 korců pozemků, louku, pastviny, les, rybník a zahradu, měla být zřízena i zelinářská zahrada, ovocnářská školka, vinice a chmelnice. Chlapci měli možnost konat praxi na vrchnostenském velkostatku.
Dne 28. července 1838 zakoupil trnovský velkostatek Václav Škroup. Byl to bratr Františka Škroupa, hudebního skladatele, dirigenta orchestru Stavovského divadla a později orchestru opery v Rotterdamu, autora první české opery Dráteník.
Lesem prý scházel František na hřeben skály nad Vltavou do míst dodnes zvaných Kazatelna. Pohled do údolí Vltavy, na okolní hvozdy, louky a pole jej inspiroval při skládání hudby k Fidlovačce. Závěrečná píseň slepého houslisty se stala později českou hymnou.
Rodina Václava Škroupa je pochována v hrobce přistavěné k jižní zdi lodi trnovského kostela.
V roce 1872 prodal Václav Škroup statek Maxmiliánovi svobodnému pánu Scharschmiedovi z Adlerstreu. Ten zde dle internetových stránek pivovarů provozoval pivovar do roku 1895.
Počátkem 20. století byl statek se zámkem a dvorem držen Karlem Košťálem. K Trnové tehdy příslušelo – Holubov, mlýn na Vltavě, Stehlíkovský mlýn, samota Leznice (hospoda) a U Hrnčíře, přístaviště paroplavby na Vltavě. Byla zde četnická stanice, dvoutřídní škola a hrnčířství.Dne 10. srpna 1907 koupil velkostatek Václav Schloger, dědeček dnešních majitelů. Zaměřil se především na pěstování obilí a chov skotu, přičemž dodával velmi kvalitní mléko do Prahy. Tehdy se s Trnovou seznámila slavná operní pěvkyně Ema Destinnová.
Její švagr jí vyjednal pobyt na trnovském zámku. Pan Schloger jí vyčlenil celé křídlo zámku, do kterého zavítala po skončeném turné s početným personálem. S oblibou chodila s puškou po trnovském revíru, lovila ryby a na vycházkách si oblékala kalhotový kostým, což v té době budilo velkou pozornost. Do Trnové pak jezdila i v dalších letech.
Zrušením roboty a trnovské obce jako samostatného statku v polovině 19. století vznikla situace, že tato poměrně malá obec ztratila správní samostatnost a záhy byla podřízena obecnímu úřadu v Jílovišti.
Na počátku 20. let minulého století byla sice Trnová malou obcí, ale možná právě proto tam vládl dobrý sousedský vztah a přiměřeně se rozvíjel společenský život. Dne 10. června 1923 se uskutečnila ustavující valná hromada dobrovolného hasičského sboru. Již v následujícím roce byla zahájena stavba hasičské zbrojnice, k níž přispěl také velkostatkář Václav Schloger.Velké zásahy do života obce přinesla 2. světová válka a léta následující.
V posledních dnech války chtěla německá armáda učinit z Trnové pevnost a proto zatarasila přístupové cesty do obce výstavbou dřevohliněných palisád. V revolučních dnech roku 1945 byla německými okupanty zabita hostinská Marie Petráková. Tuto událost připomíná dnes její pomníček před budovou místní restaurace.
Hned v prvních letech po válce získávali v obci vůdčí postavení komunisté, kteří prosazovali pozemkovou reformu.
V roce 1950 zde vzniklo první jednotné zemědělské družstvo na okrese. Rodině V. Schlogera byl odebrán majetek a přidělen byt v chalupě v Horním Kořenově v Podkrkonoší.
V prvních letech JZD prosperovalo, ale později bylo přičleněno ke Státnímu statku Zbraslav a nakonec připadla celá oblast pod správu Státního statku Jeneč.
Budova zámečku sloužila nejprve jako archiv, následně pak jako skladiště a v roce 1967 se celá budova stala majetkem soukromého vlastníka.
Po listopadové revoluci 1989 byly zámeček,statek a pozemky ve značně zdevastovaném stavu vráceny v restituci rodině Václava Schlogera. Samotná budova zámečku byla v roce 1994 prohlášena Ministerstvem kultury ČR za národní kulturní památku.
Také se otevřela cesta k opětnému osamostatnění obce, takže od roku 1990 má Trnová vlastní samosprávu.